::: Vzpomínáme :::







ICH. EASTWOD CLINT FEDAR
11.5.1999 - 31.12.2006









Tento pes se jménem téměř totožným se jménem známého herce Clinta Eastwooda, byl neméně známý! Neznal ho sice svět filmu, ale svět kynologie!
Narodil se v CHS Fedar, odkud jsme si ho přivezli jako půlročního.
Na první výstavě 1.4.2000, získal titul PRIMUS JUNIOR. Tím odstartoval svou výstavní kariéru, kdy absolvoval 32 výstav a obdržel mnoho titulů. Výstavy, ale Eastwod rád vůbec neměl i přesto (v konkurenci kupírovaných psů, kteří byli tehdy dle standardu, při shodě kvalit dvou jedinců, upřednostňováni) neskončil na horším než druhém místě! To, že se předváděl výhradně kvůli mně, potvrdil na výstavě v Bratislavě, kam jsem kvůli autonehodě nemohla dojet včas a požádala kamarádku kamarádku o jeho předvedení. Výsledkem byla první a jedniná VD.

Celkem tedy získal Eastwod:
24xV, 18xCAC, 3xCACIB, 2x BOB, 2x res.CACIB, 3x res.CAC, 2xCAJC, 7xV2, 1xVD
Byl krajským a oblastním vítězem. Na krajské výstavě v MB obdržel II.místo v 1.skupině FCI
Stal se 2x KLUBOVÝM VÍTĚZEM a VÍTĚZEM PLEMENE v roce 2000 a 2004
byl mu přidělen titul ČESKÝ A SLOVENSKÝ ŠAMPION a také titul INTERŠAMPION.
Poslední titul, který obdržel je KLUBOVÝ ŠAMPION KRÁSY


Výstavy byly jen zpestřením našeho společného soužití. Především jsme spolu trávili většinu času a to nejen doma, ale na výletech. Chodili jsme spolu na vycházky, jezdili na kole. Tahat uměl ale i na lyžích, žel jsme si tuto zábavu moc doma neužili, kvůli nedostatku sněhu v Polabí, ale na horách to byla naše hlavní náplň!
V létě jsme chodili pravidelně plavat a přeplavat naše jezero nebyl pro nás dva žádný problém.
Celoročním vybitím byl všestranný výcvik, kdy jsme se jeden od druhého navzájem učili. Eastwod byl výborný stopař, ale někdy zkoušel mé nervy. Když jsem jeho taktiku prohlídla a na stopě mu přestala pomáhat, vždycky ji pak dokončil. Na stopařské speciálce podle NZŘ jsme byli panem rozhodčím moc chváleni a na jedné z všestranných zkoušek dokonce obdrželi 100b. Obrany Eastwoda moc bavily, ale začátky nebyly nikterak jednoduché. Díky tomu jsem poznala Z. Šafáře a následně M. Adamce, který se stal naším trenérem.
Poslušnost byla přirozená, doma téměř 100%, ale při zkouškách byl výkon většinou průměrný. East totiž reagoval na mou nervozitu.
Společně jsme složili 11 zkoušek.
ZOP, ZPU1-2 - řád kynologické jednoty Brno - poslušnost a všestranná zkouška
ZM, ZVV1, ZPS1 - národní zkušební řád - všestranné zkoušky, stopařská speciálka
BH, SCHHA - řád NO - zkouška doprovodného psa a obranářská
IPO1- mezinárodní zkušební řád - všetrannost
T1, OPT1 - řád TART, všestranná a obranářská speciálka

Zúčastnili jsme se spolu několika závodů a i na těch Eastwod exeloval. Náš úplně první závod v Lysé nad Labem dle ZVV1 vyhrál a odnesl si ocenění za nejlepší obranu. Další závod v Hrádku u Rokycan dle ZVV2 vyhrál také a v posledním závodu v Novém Strašecí dosáhl nejvyššího počtu bodů za obranu.

Za Eastwodem přijelo 6 nevěst, jedna až z Polska, a stal se otcem 21 potomků.

Eastwod měl rád celu naši rodinu, miloval všechny děti a když pak do naší rodiny přišel Danýsek, nepustil ke kočárku nikoho blíž než na krok. Následně si s ním hrál a toleroval mu jeho dětské lumpárny. V plné síle s námi prožil Vánoce 2006 spolu s Beou, Celine, Sarah, Mayou a kelpií Brayou. Na společné procházce jsem zachytila jeho poslední šťastné dny…

Nikdy jsem o Estwodovi nahlas neřekla, že je dokonalým psem, ale pro mě byl a ve vzpomínkách vždycky bude
MÝM BÁJEČNÝM PŘÍTELEM!


"NIKDY NEZAPOMENU JAK SE NA MĚ EAST DÍVAL,
JEHO OČI PROMLOUVALY TÍM NEJKRÁSNĚJŠÍM JAZYKEM NA SVĚTĚ !"


další info a foto zde













HESS BONER CS
13.1.1993 - 2.9.2008










     Hesinku jsem si vybrala, protože její otec UNO ONYX BOHEMIA se mi velmi líbil a když s ním nakryla svou v povaze velmi sympatickou feny Xantu naše cvičitelka, nezaváhala jsem.
     Bydleli jsme s manželem tehdy ještě u rodičů a doma už jedna fena NO byla, jmenovala se Enny ze Sán a neměla PP. Manžel věděl, jak po štěňátku moc toužím a tak jsem od něj milou Hess dostala ke svým narozeninám. Měla jsem tehdy pozvané kamarády a když mi byla Hess předávána, všichni byli velmi překvapeni. I tatínek s maminkou! Pamatuju si ještě ted slova mojí maminky, která, když Hesinku coby štěněčí miminko poprvé spatřila, řekla: Jé, ta je divná, jestli to jde, vraťte ji, tu nikdy nebudu mít ráda…." Člověk míní, život mění! Vše dopadlo jinak, ale nepředbíhejme…. Moji rodiče mají rádi všechny zvířátka a tak Hess s námi samozřejmě zůstala. Já se, ale s manželem za rok přestěhovala do Pískové Lhoty a Hesinka šla s námi, zatímco Enny zůstala u rodičů.
     Chtěla jsem s Hesinkou složit nějaké zkoušky a mít štěňátka. Poctivě jsme tedy trénovala na všestranné zkoušky a hltala rady kde se dalo.Tehdy byl poděbradský cvičák rozdělen ještě na dvě party. S Enny jsem chodila do skupiny druhé, ale protože ta nepořádala tábory, přešla jsem právě k výcvikářům Benešovým a pořídila si Hess. Díky tomu jsem jela s Benešovýma na svod do Brandýsa nad Labem, kde Hess běhala v závěrečném kruhu jako třetí. Při zapisování výsledku svodu nám bylo sděleno, že se Hess nakonec stala vítěznou fenou, což se však krom nás a chovatelky asi stejně nikdo nedozvěděl.
     Hess dorostla ve velkou impozantní tmavě zbarvenou fenu, která získala na mezinárodní výstavě v Mladé Boleslavi ocenění VD a po složení zkoušek (ZM a ZVV1) dokonce na speciální výstavě v Poděbradech od pana Novotného známku výbornou. Tehdy se chodili lidé ptát, co je to za pěknou fenu a já byla moc hrdá. Za 14 dní po té byla Hess po bezchybném absolvování celé bonitace vyřazena z výběrového chovu pro výšku, což jí bylo na místě zapsáno do průkazu původu. Námi vyhlédnutý ženich tedy přišel o nevěstu a Hess se stala skutečným rodinným psem na plný úvazek. Její spolubydlící tehdy už byla beauceronka Daisy, která měla zpočátku velké problémy se socializací a Hess jí předávala potřebný klid. Vlastně ho předávala i nám, bala bezvadnou společnicí.
     Přišel však den, kdy náhle zemřela Enny na torzi žaludku. Veterinář tehdy bohužel diagnozu nepoznal a Enny to stálo život. Byla to pro všechny velká rána, Enny byla fajn pes, sebevědomá nebojácná a ve svých 8letech vypadala na pět. Tak byla krásná a vitální. Moji rodiče byli z té ztráty velmi nešťastní, proto, aby jejich smutek netrval moc dlouho, bylo nejlepším řešením vrátit Hess zpět do domu, kde prožila své mládí. Hesinka přijala toto rozhodnutí za své a svůj klid předávala nyní mým rodičům, bylo jí tehdy 5let. Za to jí čekal u našich komfort, z venkovního kotce se nastěhovala na nové sofa v obýváku přímo hned vedle tatínkova křesla. Tatínkovi její přítomnost velmi pomohla a s Hess prožil 10 let skutečně bok po boku.
     Když se na Hess začaly projevovat již znatelně příznaky stáří, dostala od nás roční kamarádku beauceronku Mayu, která měla úplně stejně klidnou a vyrovnanou povahu. Hess s Mayou si velmi rozuměly a na mou duši mám pocit, že Hess ve společnosti Mayi skutečně omládla. Holky spolu prožily nakonec ještě 3 krásné roky, které trávily nejen v obýváku u televize, ale i na pravidelných procházkách, které s nimi tatínek, někdy společně s maminkou, absolvoval a to už hned několikrát za den. Hesince však postupně přestávaly sloužit nohy, a když už se nakonec vůbec nezvedla, bylo naší povinností ji vysvobodit od utrpení a bolesti. Byla jsem s ní až do poslední chvíle, odešla klidně a tiše. Teď už ji nic nebolí…a její duše střeží dům mých rodičů.