::: Co dělat když ... :::


I.DÍL
Co dělat s když ...
JSEM SE ROZHODL PRÁVĚ PRO TOTO PLEMENO


Pokud jsem si vybral tohoto francouzského pasteveckého psa jistě nejsem člověk bydlící v panelovém domě a mým hobby není "gaučing", ba naopak mám moc rád sport a pobyt venku, rád se bavím a vůbec nejsem hrubý či vzteklý. Jsem nadšen, že dalších minimálně 12 let budu své aktivity sdílet se svým čtyřnohým přítelem.
Vím, že mi nestačí jen se těšit na příchod nového člena rodiny. Čas, který mám , využiji na přípravu bydlení pro svého nového přítele-ještě se mohu rozhodnout, zda-li bude se mnou stále, nebo venku jako správný hlídač. Pro první případ mi stačí domluvit se s dalšími členy mé rodiny (hlavně se svou drahou polovičkou)souhlasí-li s celodenní přítomností beaucerona v bytě. Samozřejmě se musí počítat se vším co s tímto souvisí ( vyšší nároky na úklid, protože tento kamarád 2x do roka mění kabát=líná a ne vždy si umyje tlapy, když přijde ze zabahněného pole a taky trochu slintá, hlavně když má na něco dobrého chuť). Pokud jsou všichni pro, stačí jen vybrat vhodný kout bez průvanu a ne moc rušný, aby si v něm mohl bosík ,když bude chtít, v klidu odpočinout. Pro tento účel postačí podložka (deka,koberec či kůže), pokud chci investovat víc navštívím obchod pro zvířata, kde stačí vybrat ten správně veliký a dle vkusu i vhodně barevný pelíšek. V případě, že nejsou všichni ztotožnění s tím, že by se v domě měli potkávat se 70centimetrovým chlupatcem, pak nezbývá než vyčlenit patřičný prostor na zahradě.
Postavit boudu (vystačíme si s rozměry boudy pro NO +5-10cm) je jistě lehčí než postavit dům, pokud bude na závětrném místě, postačí i nezateplená, protože bosíci mají hustou izolaci, které se říká podsada. Bouda už je hotová a tak, abych se nenudil, raději už teď postavím i výběh (kotec), který ocením hlavně v době mé nepřítomnosti, když nebudu moci vzít s sebou svého kamaráda na služební cestu a nebo v době hárání fen.
Přišel den D. Stěňátkům je již 50 den, krásně rostou-vím to, protože jsem se byl samozřejmě již u chovatele podívat a už mám dokonce svého kamaráda i vybraného. I přesto zkouknu jak se má k světu celý vrh. Všechna štěňátka se krásně lesknou, z očiček ani nosu jim neteče. Jak jsou veselá, hned se na mne vrhají, okusují mi tkaničky, tahají za nohavice.Když tleskám a cinkám neutíkají, ale zvědavě koukají co to mám? Klíče mi upadly a hele hned se běží několik štěňat podívat, cože to je za lesklou studenou podivně vypadající věc. Mám radost-to moje je mezi prvními- vybral jsem si moc dobře, potřebuji pro sebe temperamentního psa, aby mi stačil! Ted už mi zbývá než zkontrolovat pupík, a když už štěňátko leží, kouknu na čitelnost tetování-toto číslo bude shodné s číslem v průkazu původu.Než si štěně odnesu nezapomenu se zeptat chovatele na nezbytné věci-co štěně doposud papalo a požádat o trochu tohoto krmení pokud tento druh nemám již koupený.Je dobré, ale ne nezbytné přibalit štěněti i kousek deky z pelíšku, aby v novém prostředí cítil i trochu známého pachu a tolik nesmutnilo.
V tomto okamžiku je již štěně zaplacené, kupní smlouva podepsaná oběmi stranami. Jsou v ní uvedeny všechny podmínky převzetí a měla by zde být i poznámka o stavu zvířete v době prodeje (případné nedostatky apod.)Ted už jen nezbývá nic než zkontrolovat očkovací průkaz.Zde jsou zápisy o provedeném očkování a neměly by chybět ani záznamy o odčervení, abych věděl jak v prevenci pokračovat (jako pomůcka mi poslouží schémata uvedená též v tomto průkaze, popř. se zeptám chovatele) . Většina chovatelů je zodpovědná a já vím, že se na mého chovatele budu moci kdykoliv obrátit s případnými dotazy (požádám o telefonní číslo). Je dobré znát i kontakt na klub pro toto plemeno, který mi též v případě mého zájmu bude nápomocen v následujících letech Jeho prostřednictvím budu informován o chovu, akcích a dozvím se vše co je potřeba pro kvalitní soužití s beauceronem. A máme premiéru: první společná cesta autem (není vhodné pro tuto příležitost volit hromadnou dopravu), kdy je štěňátko poprvé samo v neznámém prostředí plném cizích pachů. My mu tuto cestu a také především první dny v novém domově zpříjemňujeme svou přítomností a vlídným slovem -nedopusťte, aby štěně pociťovalo úzkost a stress.
Dorazili jsme všichni (já,řidič a bosík) do nového domova a tím začíná mé společné soužití s bosíkem plné radostí i starostí-prostě život se vším všudy!


II. DÍL
Co dělat když ...
MÁME DOMA ŠTĚNĚ


Vlastníte-li již štěně beaucerona alespoň několik dní, měli jste možnost zjistit, že jeho pořízením přibyl do rodiny další, téměř rovnocenný člen. Štěně se na vás dívá, pozorně sleduje, cože to vlastně teď zrovna děláte…, poslouchá vaše slova a přitom se tváří, jakoby všemu rozumělo. Občas máte pocit, že tomu tak je - když najednou splní váš příkaz. Za čas jste přesvědčeni, že nevlastníte jen štěně, ale další dítě. Touží s vámi poznávat svět, vyžaduje pozornost a zároveň, když je nejisté, u vás hledá ochranu. Má vás rádo, zvláště pak, hrajete-li si s ním a dovolujete mu, aby vám přinášelo balónek a jiné předměty, popřípadě se s ním taháte o hadr. Jste nadšený štěně je šťastné a tak by to mělo být.
Jenže se jedná o tvorečka, který roste a sílí a jednou bude vážit jen o něco méně než vy. I na tuto skutečnost je třeba myslet a podle ní uzpůsobovat všechny štěněčí aktivity. Samozřejmě, že vše co štěně dělá, musí mít od vás předem dovoleno! Beauceron má už od mládí velmi vysokou inteligenci a tak nespoléhejte na to, že jednou dovolené věci zapomene. Naopak bude si je velmi dobře pamatovat, ale nepochopí proč je najednou už nesmí dělat? Proč už nesmí kousat boty, stahovat ubrus, ožužlávat vlasy a jiné velmi senzační činnosti. Štěně nepochopí, proč se najednou tak divně tváříte a vydáváte tak podivně nepříjemný tóny. "Aha, dělám to špatně" pomyslí si štěně a snaží se co nejlépe chybu napravit třeba tím, že se pustí do druhých stejně naleštěných lodiček. "A zas ten tón! Proboha, co dál?", boty už žádné v dosahu nejsou a proto štěně vyzkoušelo snad všechny své dovednosti a vy nejste stále spokojeni! Je zničeno, neví co dál? Začne být velmi nejistém, až si z toho najednou učůrne. To už ale vaše reakce nabývá největší razance, "to je nový koberec!!!" křičíte. A štěně už je strachy úplně maličké, chce se ztratit. Vy mu k tomu pomůžete…chytáte ho za kůži a šup s ním za dveře. "Auuu." Zakvílí štěně a ještě chvilku otřeseně sedí v poloze do které dopadlo. Kolem je najednou klid.
"Nu co, páníček měl dnes asi špatnou náladu," pomyslí si štěně "zítra se polepším, ještě vím o těch béžových pantoflích-tak je musím taky trochu vylepšit, ať páníčka potěším."
Tak tohle všechno se může odehrát v hlavičce vašeho štěněte.. Výsledkem je nejen vaše nevrlost a štěněčí nejistota, trpí i vaše domácnost. A vše jen protože jste nepochopili, že štěně vašim slovům, ani reakcím nerozumí. Je vlastně cizincem ve vaší zemi a dosud nic nechápe.
Takovým to a podobným katastrofám lze však jednoduše předcházet a to formou správné výchovy. Není potřeba, aby štěně po prvním měsíci umělo hned několik povelů na cvičišti. Pro začátek vám postačí, když mu vhodným a klidným způsobem vysvětlíte, co doma smí a co ne. Ukážete mu všechno, co ho v životě může potkat - od setkání s cizimi psy po jízdu autobusem. Vše mu přibližujte pomocí hry: nové předměty, zvuky a tvory. Takže si hrajte, hrajte a hrajte! Pamatujte však na fakt, že vy jako páníček volíte začátek, průběh i konec hry. Nedovolíte ze sebe dělat panáka na hraní a nenecháte se štěnětem trýznit. Formou hry upevňujete váš vzájemný vztah. Roste vaše i štěněčí kondice.
Rada na závěr :Základem poslušnosti je přivolání. Máte-li chvíli času, vezměte do ruky nejoblíbenější hračku štěněte a snažte se na ni upoutat štěněčí pozornost. Strkání do tlamičky nepomůže, naopak odradí! Vy si hrajte tak, aby zvědavé štěně samo přišlo a začalo se vnucovat. Někdy to je hned, jindy to trvá déle. Obrňte se trpělivostí! Když zpozorujete zájem štěněte, zvolejte jeho jméno. Pokud jste vystihli ten správný okamžik, štěně k vám přiběhne s obrovskou radostí. Pořádně ho pochvalte, např.: "Ty si kluk šššikovný" a začněte si s ním hrát. Tak štěně velmi rychle pochopí, že návrat k vám znamená prima zábavu a bude se snažit přibíhat stále rychleji a radostněji. Tím vytvoříte správný základ přivolání. Následně pak můžete po vyslovení jména zavelet " Ke mně!", kdy výsledkem by mělo být radostné přiběhnutí a předsednutí před stojícího psovoda. Dalším způsobem je přivolání za pohybu povelem "k noze", kdy se pes přiřazuje k vaší levé noze. Přivolání je základ poslušnosti a tak trénujte třeba i několikrát denně, ovšem zprvu jen krátkou dobu (pár minut), aby se štěně nenudilo a na cvičení se vždy, plno radosti, těšilo. Nezapomeňte za správně provedený cvik štěně náležitě pochválit a odměnit (odměnou nemusí být vždy jen pamlsek, ale i hračka či dovolení oblíbené aktivity).
Tím, že jste seznámili stěně se všemi věcmi doma, v blízkém i dalekém okolí, naučili jste ho se nebát podezřelých věcí, zvuků a navíc máte zvládnuté přivolání - gratulujte si. Zvládli jste základy výchovy! Příště se dozvíte, co dál odrůstající štěně učit.


III. díl :
Co dělat když ...
CHCETE SPRÁVNĚ PŘIPRAVIT SVÉHO BEAUCERONA DO ŽIVOTA


Štěně se po zabydlení u svého majitele (pána) a jeho rodiny musí ještě hodně učit, protože je zatím velmi vzdálené dospělému psu. Stejně jako u dětí, vývoj mozku štěněte není ukončen porodem, ale pokračuje několik týdnů po narození. Proto je nezbytné, aby vaše štěně bylo vychováváno v prostředí podporující jeho rozvoj. Takzvané období socializace začíná okolo 6.týdne a končí přibližně 12.týden. K učení potřebuje člověka, jehož úkolem je jeho další vývoj podporovat cílenou výchovou. Ovšem i majitel, zvláště pak novopečený, se musí lecčemu naučit. Ono pořídit si psa je přeci jenom zodpovědnost. Pes bude s rodinou sdílet jednu domácnost minimálně 10let a především na majiteli záleží, aby to bylo období naplněné pouze příjemnými zážitky.
   Základem všeho však je vědět čím se takový pes vlastně živí. Dozvíte se to z odborné literatury, ve specializovaných prodejnách pro zvířata nebo od veterinárního lékaře ještě před samotným pořízením štěněte. Podrobnější informace pak získáte přímo od chovatele, který štěně vychoval a proto ví, co je pro štěně nejlepší a na co je zvyklé. Dozvíte se tedy jakou značkou granulí štěně krmit. Jakoukoliv následnou změnu je důležité provádět postupně (přechod na jinou značku granulí či jiný typ krmení) tak, aby se zažívací soustava měla čas změně přizpůsobit. Pes musí být krmen kvalitně, aby mohl podávat kvalitní výkony. Tlustý pes, bude těžko vynikat obratností a mrštností. Krmnou dávku musíte přizpůsobit věku, pracovnímu zatížení psa a ročnímu období. V zimním období se u psů držených venku musí krmná dávka poněkud zvýšit, protože pes spotřebuje více kalorií na zahřátí.
Když už tedy máte zajištěnou základní biologickou potřebu psa-jídlo a tak je třeba vědět i další podstatné věci, aby jste si byli jisti, že váš pes nestrádá a je v naprostém pořádku. Majitel totiž musí okamžitě z reakcí svého psa poznat, že se s ním něco děje. Už jen pouhé napadení vnějšími cizopasníky (např.blechy), může psovi znesnadňovat život. Pokud pes jednou či dvakrát vynechá krmení není se třeba hned lekat, ale pokud nežere delší dobu, či je nežravost provázena zvýšenou nebo naopak sníženou teplotou anebo jinými příznaky (průjem, malátnost, zvracení aj.) může jít i o velmi vážné onemocnění. Normální teplota se pohybuje v rozmezí 37,5-39C. Teplota se měří normálním lékařským teploměrem v konečníku, kam zasunete 2-3cm navlhčeného teploměru a po celou dobu měření ho raději přidržujete. Počet tepů zjistíte citlivým stisknutím tepny a pokud vám vyjde počet mezi 60-100´tepy za minutu je to optimum. Počet dechů dospělého psa v klidu je u větších psů 10-22 za minutu. Dobrý zdravotní stav (povinná veterinární prevence=očkování) a kondice jsou nutnou podmínkou ke zdárné výchově a výcviku.
Kromě přijímání potravy a spánku je pro štěně nejdůležitější hra. U štěněte je hra normálním životním projevem. Pokud si nemůže nebo nemá s kým hrát, začne projevovat úzkost. Hrou se buduje vzájemný vztah s majitelem založený především na důvěře potřebné k harmonickému soužití, hrou se známými psy se učí psí řeč a hrou s různými předměty poznává okolí. Hrou dochází k socializaci štěněte, k vytváření a upevňování poslušnosti i ovladatelnosti psa. Obzvlášť v období socializace se štěně při hře učí, aby neublížilo, když kouše (tzv."zastavené" kousnutí).
   Nejzákladnější podmínkou výchovy je racionální přístup ke psu. To, že přirovnávám výchovu beaucerona k výchově dítěte neznamená, že pes má lidské vlastnosti! Polidšťování psa je totiž nejčastější chybou, které se majitelé dopouštějí. Pes nerozumí významu našich slov, reaguje pouze pomocí nepodmíněných a podmíněných reflexů na vnější podněty (mimika, síla zvuku a intonace, dále pak postoj, pohyb, rychlost pohybu, pach psovoda a jeho oblečení a samozřejmě prostředí). U beaucerona se někdy setkáváme s reakcí na nové prostředí a to hlavně u psů, kteří byli vychováváni ve stále stejném prostředí nebo prostě jen tak "vyrostli" na zahradě. Proto je nejen vhodné, ale i potřebné brát s sebou štěně co možná nejčastěji - na výlety, dovolenou, nebo s ním v rámci výchovy navštěvovat různá prostředí. Pes musí poznat jak život ve městě (ruch, dopravní prostředky), tak i na venkově (hospodářská a jiná domácí zvířata). Střídat se musí nejen prostředí, ale i denní doba. Jsou hodiny, kdy je pes aktivní - ty jsou nejlepší pro učení a výcvik, ovšem k procvičování naučeného využívejte i zbylý čas, včetně noci. Vyvarujte se stereotypu. Cvičit psa ve stejnou dobu, na stejném místě a neobměňovat pořadí cviků, vám může následně znesnadnit další výcvik. Čím více změn a podnětů pes pozná, tím lépe. Jsou případy, kdy má pes obtíže setrvat v místnosti nebo udržet čistotnost (odnaučit např. značkování ). Stává se to především u psů držených pouze na zahradách a ve venkovních ubikacích. Tito psi bývají nesví i ve výstavním kruhu, pokud je umístěn v pavilónu. Vím co nám dalo práce naučit půlročního beaucerona pohybovat se třeba jen po hladkém povrchu (dlaždicích a linu), protože se to jako štěně neměl možnost naučit. Stali jsme se svědky různých komických situací, např. když si jeden z nás oblékl kostým a navíc změnil i způsob pohybů. Reakce psa by se dala popsat asi jako psí "šok", protože si pes tuto změnu prostě nedovedl vysvětlit a proto na nás jen nepřetržitě štěkal a bál se přiblížit (do té doby než jsme promluvili). Pokud se psem pracujete pouze "ve psím" oblečení, nesmíte se divit, že má problémy vás poznat ve večerní róbě. Štěně zkrátka musí prožít co nejvíce různých situací, pokud se tak nestane, mívá v budoucnu velké problémy. Například je-li vystaveno pronikavým hlukům v hustém provozu bez postupného přivykání, může, ve snaze uniknout z nepříjemné situace, propadnout panice a způsobit nehodu.
Již bylo řečeno, že pro štěně je nejdůležitější hra a zaměstnání. Nuda může způsobit mnoho nedorozumění ve vašem vzájemném vztahu. Pes který se nudí, vymyslí spoustu způsobů jak si ukrátit čas (okouše nábytek, boty, roztrhá peřinu, vytahá odpadky, hrabe nebo vydává nepříjemné zvuky). Pro vás to určitě taková legrace není! A vzniká tím první spor. Proto je nutné psa vždy zabavit a unavit (vybírat vhodné činnosti v souvislosti se stářím štěněte z důvodu vývoje kostry - není vhodné unavit 3 měsíční štěně během u kola či 20km tůrou). Můžeme raději začít s výcvikem základních povelů, které samozřejmě prokládáme hrou. Zprvu převládá hra a s rostoucím věkem přibývá práce, ovšem nesmíme zapomenout, že i dospělí psi si rádi a vydatně hrají. Pes potřebuje hru, aby se cítil dobře!
Mějte však na paměti, že vy jako vůdce hru začínáte a končíte. I její průběh máte pod kontrolou a když se štěně moc rozdivočí, hru hned ukončete nebo přerušte a vložte nějaký ze cviků poslušnosti. Pokud pes cvik provede dle vašeho požadavku, můžete za odměnu opět pokračovat ve hře. Je lepší si se psem hrát kratší dobu (5-15minut) a častěji (4-6 i vícekrát denně) než jednou a dlouho.
   S výchovou úzce souvisí slovo povel. Povel (příkaz) je určité slovo nebo posunek, který spouští podmíněnou reakci psa. Pes je schopný reagovat zhruba na 60povelů, proto dbejte na to, aby vaše povely byly stručné, jasné a vždy stejné pro daný cvik. Tak třeba povel "sedni" nemá pro psa stejný význam jako když přikážete "hačni si" či "posaď se". Každý povel navíc je zátěží pro nervovou soustavu psa a to přispívá k jeho následné neposlušnosti, protože těmto slovům nerozumí. Čím více takovýchto "povelů" používáte, tím méně můžete svého psa později naučit. Další chybou je velmi hlasité udávání povelů, či dokonce křik. Pes má citlivý sluch a tak vlastně sami odsuzujete k doživotnímu řvaní, neboť váš pes časem nebude už na tišší povely reagovat.
Nepostradatelnou součástí výchovy je pochvala. Pomocí ní upevňujeme správnou reakci na vydané povely. Chválíme-li psa, musí to být zřetelné z našeho hlasu i chování. Pes musí tento rozdíl ihned poznat! To samé platí o kárání. Rozumný psovod rychle zjistí, že není třeba psa nijak přehnaně trestat, protože pes z našeho chování a mimiky sám a okamžitě zpozoruje, že nejsme s jeho chováním spokojeni a na to reaguje. Pes vychovaný v domácnosti je schopen naše chování vnímat daleko lépe než pes držený v kotci. Nepřiměřené trestání znamená selhání teoretických znalostí. (Nezaměňujte s důsledností!)
Pokud se chcete později zabývat výcvikem, musíte své štěně, kromě přivolání naučit s ochotou přinášet různé předměty (základ pro cvik "aport") a také povel "štěkej".
V každém případě musíte psovi umožnit dostatek volného pohybu za jakéhokoli počasí, což zvyšuje jeho psychickou a fyzikou kondici. Jen zdravý pes se zdravým srdcem a dostatečnou kapacitou plic je schopen podávat perfektní výkony. Samotná dvacetiminutová procházka na vodítku psovi téměř nic nedá, snad jen seznámení s novým prostředím, pokud ovšem nechodíte stále stejnou trasu...
Ještě jedna důležitá věc, která některým psovodům znesnadňuje výcvik. Jde o reakci na zvěř. Lovecký pud je pro mnoho začínajících psovodů nepřekonatelným problémem.
S odnaučováním je třeba začít hned od štěněte. To vám ještě postačí vyslovení povelu "fuj" a trhnutí vodítkem, nejlépe hned při náznaku pronásledování, např. kočky. Pokud je štěně na volno, musíte být pohotoví a snažit se mu zmařit útěk hned při vyražení. Někdy to vypadá jako akrobatický prvek, ale určitě, pokud se vyvarujete jakéhokoliv zranění, je to pro dobro věci. Pokud nejste zas tak fyzicky zdatní, je dobré umět alespoň cíleně vrhat předměty (vodítko, řetízek, košík) nejlépe do dráhy těsně před běžícího psa. V tomto věku je vnímavost k nepříjemným podnětům silná a psík si to většinou rychle zapamatuje.
Trestat psa až po jeho návratu z honičky je nesmyslné, neboť si tím akorát zničíte kontakt se psem a tím i přivolání. Má-li mladý psík tendence lovit, musíme mu takové modelové situace často vyhledávat a razantně mu "vysvětlit", že to se nesmí, a ne čekat, až jednou na slepici či zajíce narazíte, jak se pes zachová. To už bývá většinou pozdě. Pokud tento výcvik nezvládneme v mládí, můžeme se rozloučit se stopováním, obranou v terénu, ale i s příjemnými procházkami se psem na volno.
Poslušnost a ovladatelnost psa je základem výcviku a to i když chcete-li mít ze psa jen příjemného společníka a dalším výcvikem se nezabývat. Zkrátka, když už jste se jednou stali majiteli psa, musíte mít alespoň základní informace potřebné k bezproblémovému soužití člověka a psa.


IV. díl
Co dělat když ...
SE CHCETE S BEAUCERONEM VĚNOVAT VÝSTAVÁM


   Psí svět je něco úžasného. Když jste si pořídili své první štěně, začali jste být i vy jeho součástí. V začátcích jste zodpovídali na stále opakující se dotazy kolemjdoucích se psy, někdy i bez nich. Nepřipadají vám povědomé věty typu: "To je ale krásné štěně, jak se jmenuje?" následně pak i "Copak je to za plemeno?", "Není to náhodou kříženec ovčáka a dobrmana?"" Jak to vyroste?", "Cvičíte s ním?" atd. Tím, že jste na tyto otázky odpovídali, byli jste vtaženi do psího světa. Prošli jste fází, kdy jste se začali dotazovat vy a čeká vás fáze, kdy vy pomáháte těm začínajícím a předáváte jim rady a své zkušenosti. Jedná se zkrátka o koloběh a tím, že jste v něm zapojeni napomáháte i nepejskařům pochopit principy a pravidla psích projevů, což může pomoci i k uvážlivějšímu posuzování míry zavinění zranění člověka psem. Tedy v překladu řečeno, kdo je v těchto případech vinen, zda člověk či pes.
Vrátíme-li se k fázi druhé, nebo-li poznávání, povíme si v tomto díle něco o světě výstav.
Pořídili jste si štěně beaucerona s průkazem původu, máte zaručeno, že vám z něj nevyroste bernardýn nebo něco neidentifikovatelného, ale jedině beauceron. Pokud jste již na začátku měli představu čemu se budete se svým přírůstkem věnovat, měli jste jistou výhodu, protože podle tohoto kritéria jste mohli i vybírat. Těm, kterým se líbí soutěže krásy měli upřednostnit výběr z vrhů nejlépe již ověřených spojení, kdy všechna štěňata byla standardní a některá z nich sklízejí tutily na výstavách vyššího typu doma i v zahraničí. Pokud jste na toto nedbali a měli štěstí, vybrali jste si i z jiného vrhu, budoucího šampiona.
Beauceron je velký, velmi temperamentní, veselý a dlouho hravý, proto je před samotným absolvováním první výstavy důležitá správná příprava. Obnáší především kvalitní socializaci, kdy své štěně seznamujete ponejprv s blízkým okolím a známými lidmi, později s okolím stále rušnějším, plným podnětů a cizích lidí, psů, zvuků. Neopomeňte ho seznámit i s pohybem v místnosti (např.vhodné nádražní budovy) na hladkém povrchu i koberci. Štěně je zprvu nejisté, ale vy svým chováním mu dáte najevo, že je to normální svět a tak se není čeho obávat. Současně přivykáte psa na výstavní klec, pokud ji vlastníte. Učíte i jízdu autem či jinými dopravními prostředky, což je nezbytné, aby jste se na výstavu dostali. Pohybem venku zvyšujete svou i psí kondici, která se vám následně hodí v kruhu při předvádění. Obecně vzato, beauceron je pracovní a temperamentní plemeno, člověk je často inteligentní a pohodlný. Pokud nemá natrénováno pes, projeví se to u něho po delším běhu v kruhu zprvu sehnutím hlavy a uvolněním hřbetu, později se stává pohyb rozevlátý, neshromážděný se změnou nohosledu (tzv. mimochod). Na konci vodítka to však může být daleko horší. Majitel se přestává zajímat o eleganci předvedení svého psa a sám lapá po dechu, mění barvu pleti, klopýtá a nakonec přechází do kroku či zastavuje, aby vůbec přežil. Výsledek se projeví samozřejmě na hodnocení. Věřte, že v konkurenci bez přípravy moc dobře neobstojíte.
Když máte základní přípravu za sebou, nejste zdaleka u konce. Pes má kondici, vy též a tak se věnujete dalším potřebným úkonům. Od mládí o psa pečujete a tak štěně ví, že vaše dotyky i třebaže trochu nepříjemné mu neublíží. To se vám hodí, neboť součástí každé výstavy je prohlídka. Co taková prohlídka pro nás vlastně znamená? Jedná se o prohlídku zubů, tetovacího čísla, paspárky, srsti, pevnost hřbetu a u psů varlat. Touto přípravou předejdete bitvě se psem a dalším nepříjemnostem, například pokousání rozhodčího, což může vést k diskvalifikaci.
Co tedy musí vás beauceron skutečně umět?
   - Prohlídka zubů se provádí u psa v poloze sedě. Nešvarem je psa obkročit a držet ho tak v podřízené poloze. Nejlepší je psa nechat sedět u nohy a z boku ukazovat zuby. Rozhodčí tak nemusí úplně ke psu, neboť ho nezakrýváte svým tělem. Při kontrole zubů se ukazuje skus, kdy při zavřené mordě odhrnete přední pysky a obnažíte tak všechny řezáky. Hodnotí se nasedání horních zubů na spodní, které by mělo vypadat jako nůžky. Vadou je skus klešťový, nepravidelný skus, předkus a podkus. Na klubových akcích (výstava, bonitace) a některých z výstav se provádí i kontrola počtu zubů: nejlépe opět při zavřené mordě odhrnete postranní pysky a rozhodčí tak zjistí přítomnost všech zubů. Pokud nejsou vidět stoličky, je třeba mordu celou otevřít, což není pro psa moc příjemné, ale je tento způsob jistě příjemnější než násilím nutit psa držet mordu po celou dobu prohlídky počtu zubů dokořán.
- Tetovací číslo mívá beauceron ve slabině, někdy v uchu. Důležité je, toto místo před akcí očistit, popřípadě i vyholit, aby se zbytečně neprodlužoval čas hledáním a luštěním čísel. Pokud je číslo ve slabině takto ošetřené, bývá snadno kontrolovatelné i když psa postavíte na zadní hřbetem k vám. V jiném případě musíte psa položit na bok, pro to je dobré užít známého povelu, který jste natrénovali v přípravě (já používám "hají", nebo "ukaž číslo" atd.,důvtipu se meze nekladou). Pokud necvičíte, může jít o klasické "lehni", kdy nemusíte jako cvičící dbát na to, aby se pes nepřevaloval.
- Paspárky se hodnotí u nás hmatem, ve světě většinou jen pohledem. Protože není pravděpodobné, že budete jezdit jen do zahraničí, trénujte. Pes, který je naučený na dotyky by měl snést tuto kontrolu bez výhrad. Postavíte si psa k noze, pravou přidržíte za obojek (fixace hlavy proti otočení a levou rukou podepřete psa pod břichem z levé strany psa (pokud máte psa u levé nohy). Tato poloha se používá i u kontroly varlat psů. Pes držený tímto způsobem si nemůže sednout, přehnaně sebou házet ani se ohnat. Druhá možnost kontroly paspárků je ihned po kontrole tetovacího čísla, kdy využijete polohy na boku, jen psa přidržíte za obojek u země a levou rukou přidržujete levou nohu těsně nad patní kostí.
- Vyplácí se na psa v době prohlídky mluvit, aby nabyl jistotu, že je vše v pořádku. U citlivějších psů j e někdy potřebné jeho klid zajistit ostřejším povelem např. "buď v klidu!", "stůj!", "seď!"
- Srst se hodnotí pohledem a rukou, kdy se hodnotí její kvalita, síla a přítomnost podsady. Na našich výstavách se s takovým to podrobným hodnocením srsti setkáte jen ojediněle.
- Pevnost hřbetu je hodnocena v pohybu nebo ve statice rukou, kdy rozhodčí psa přejede od kohoutku k ocasu po hřbetě. Vlastně ho pohladí, což u BC nebývá problém, pokud nemáte dominantního psa samce, který by měl však strpět i toto bez problémů.
   Neusněte na vavřínech, když vám pes zvládá kompletní prohlídku v nácviku bez problémů. Je třeba ho připravit, aby uměl tolerovat i doteky cizí osoby. Můžete se domluvit s kýmkoliv šetrným, nejlépe zkušeným pejskařem na cvičišti. Pokud bude vše v pohodě, je předpoklad, že vše úspěšně absolvujete i ve výstavním kruhu za přítomnosti nejen rozhodčího, ale i diváků v hlučném a neznámém prostředí.
Další částí výstavy je posuzování v pohybu. Při něm je pes většinou předváděn v kruhu v protisměru hodinových ručiček, kdy je pes převážně u vaší levé nohy tak, aby byl vždy mezi vámi a rozhodčím. Vodítko je lepší držet v levé ruce trochu od těla, aby hlava psa byla vidět z profilu. Nejde totiž o pohyb na cvičišti, kde by vás pes měl naopak sledovat. Na výstavách jde o posouzení krásy a elegance psa, proto je lepší, když rozhodčí hlavu vidí. Toto se dá naučit, když levou rukou držíte před čenichem pro psa zajímavý předmět (hračku, pamlsek). Pozor, když držíte ruku s předmětem ne před, ale nad čumákem, pes začne vyskakovat v touze ho uchopit a to je špatně. Pohyb končetin se posuzuje i zepředu a zezadu.
Pes se musí předvádět v prostorném klusu, ne ve cvalu či výskocích. Když používáte tuto metodu s předmětem, nese pes i hrdě hlavu a nemusíte tak psa dusit vodítkem, aby jste této polohy docílili. Když toto pes zvládá, samozřejmě i bez předmětu, můžete použít místo hladkého řetízku a vodítka, vodítko předváděcí-výstavní. Jedná se o různě silnou šnůrku (v závislosti na velikosti a síle plemene), která má psa pouze navádět do směru. Barvu volíte buď dle vlastního vkusu nebo dle barvy psa, u BC nejlépe černou, aby nerušila celkový dojem psa.
Při hodnocení pohybu končetin, jste většinou požádán, aby jste běžel rovně od rozhodčího a stejnou cestou zpět.
Na vyšších výstavách nebo při handlingu - soutěži v předvádění, prezentujete svého psa např. při pohybu v trojúhelníku, nebo do "L" či "T", tak aby pes byl vždy mezi vámi a rozhodčím nezávisle na jeho poloze.
Pes se posuzuje a popisuje i ve statice, kdy by měl stát s končetinami kolmo k zemi a hlavou hrdě nesenou. Kde pes stojí je na vás. Může stát u vás nebo před vámi. Rozhodčí by ho měl vidět z profilu, pokud chce jiný úhel (poloprofil, či ze předu, či za zadu) sám si vás většinou obejde, nebo vás o takové předvedení požádá.
Nyní předpoklad, že jste již připraven. Pokud se chcete pojistit, navštivte se psem výstavu jen tak, aby jste oba poznali prostředí a výstavní rituály. Nebo přihlaste svého beaucerona do třídy štěňat či dorostu, kde se ještě nějaké ty nedostatky odpouštějí, protože zde nedostáváte ještě žádný titul jen známku nadějný v lepším případě velmi nadějný. Výhodu to má, že s minimálním stresem proniknete vy i vaše štěně do světa výstav.
Jak se přihlásit? V katalogu výstav, či v kynologickém kalendáři, v časopisech i internetu bývá přehled všech výstav, které se dělí vzestupně na oblastní, krajské, klubové, národní, speciální, mezinárodní, evropské a světové, (Cruft). V začátcích doporučuji navštěvovat nižší typy výstav, kdy se nesetkáte s takovou konkurencí, proto nároky na vás nejsou tak vysoké. Navíc zde bývá spousta vstřícných lidí, kteří jsou vám ochotni poradit. Od speciálních výstav již jsou nároky vysoké, zde už je velká konkurence, neboť kvalita předváděných psů bývá vysoká. Setkáte se zde stále více se zahraničními představiteli, posuzuje vás mnohdy i zahraniční rozhodčí. Zde opravdu při shodných kvalitách jedince rozhoduje předvedení a prezentace psa. Na těchto výstavách j iž většinou nenaleznete ochotné rádce, protože takovéto výstavy jsou v podstatě olympiádami psího světa, kde jde o soustředění psovodů a taky rivalitu soupeřů.
Máte-li vybranou výstavu, zažádáte jejího organizátora o zaslání propozic a přihlášky. V propozicích naleznete podrobnější údaje o výstavě. Kdy je uzávěrka, výši výstavního poplatku a kam ho máte poslat, kdo posuzuje, veterinární předpisy atd. PŘIHLÁŠKU ČITELNĚ VYPLNÍTE- údaje o psovi, majitel, chovatel, kontakt a kopie dokladu po zaplacení (když organizátor neurčí jinak). Součástí přihlášky je i zařazení přihlašovaného beaucerona do třídy. Základní členění je dle věku. Po dosažení 15měsíců máte dokonce na výběr mezi mezitřídou a třídou otevřenou. Máte-li zkoušku či jste obdrželi potřebný titul, k uvedeným dvěma přibývá i třída pracovní či vítězů.
Do obálky k přihlášce přiložte kopii průkazu původu včetně přílohy (výkonnostní průkaz - ofoťte pouze vyplněné stránky), pokud vystavujete ve třídě pracovní i kopii potvrzeného certifikátu o vykonané zkoušce, která je požadována (na výstavy nižšího typu stačí malý certifikát, na ostatní certifikát velký, nejlépe zkouška IPO). Pokud řadíte psa do třídy šampionů, musíte přiložit kopii přiznaného šampionátu. Na nižších výstavách je obdobou třída vítězů, kde postačí titul vítěze (např. národní, klubový atd.-domluva s organizátorem). Vše zašlete v termínu uzávěrky. Dle typu výstav bývá 1., 2. i 3., které se liší datem a finanční částkou. Jen některé výstavy potvrzují přijetí na výstavu, proto je lepší zapamatovat si, kam jste vlastně svého psa přihlásili, doporučuji schovat propozice a doklad o zaplacení.
Termín výstavy se blíží, nezapomeňte před výstavou navštívit veterináře, který vám zdarma či za mírný poplatek vystaví potvrzení o zdravotním stavu psa, jenž vás opravňuje ke vstupu na kynologické akce. Nesmí být starší 3-5dnů (dle propozic). Pokud zapomenete, nedostanete se dál než ke vchodu na výstavu.
Též je důležité zvolit správné oblečení, pes by měl kontrastovat s pozadím, aby vynikl, proto nevolte černé kalhoty, pokud předvádíte černého psa! Styl oblečení by měl odpovídat typu výstavy, důraz na něj se klade především na výstavách vyššího typu, které se pořádají převážně v halách a společenské šaty zde nejsou od věci.
Na výstavu si nezapomeňte s sebou vzít průkaz původu s přílohou, očkovací průkaz s potvrzením, vodítko, misku na vodu, pamlsky a psa. Co si vezmete dále záleží na vás, způsobu přepravy či velikosti auta.
No a pak už jen sledujte, vystavujte ... a když vyhrajete radujte se!

Jestli při výběru štěněte při vás nestálo patřičné štěstí a nevyrostl vám zrovna ideální výstavní jedinec, můžete se také radovat! Ušetřili jste si spoustu nervů i peněz. Přesto vlastníte čtyřnohého přítele k nezaplacení, který pro vás udělá, co vám na očích uvidí. Zkrátka se místo výstav budete věnovat zajímavým činnostem, a protože je beauceron skutečně universálním plemenem, máte široký výběr! Nejdůležitější je, aby vás společná činnost vždy bavila.


V.DÍL
Co dělat když ...
MÁ BEAUCERON PUBERTU


Štěně roste, sílí a jeho energie přibývá. Už nespí tolik jako dřív. Navíc získává rozum, bohužel především ten svůj…
V pubertě dochází k disharmonii psychického vyzrávání a biologického růstu. Dochází k hormonálním změnám. Jde o přechod mezi dětstvím a dospělostí.
Jak už jsem několikrát zmínila, já osobně ztotožňuji výchovu beauceronů s výchovou dítěte. A zkuste se dohadovat s 15letým klukem, který si vehementně trvá na svém a chce být neustále v opozici. Výprask v tomto věku nic neřeší, naopak způsobí narušení vzájemného vztahu. Dítě se pak urazí, začne trucovat, v horších případech hledá útočiště jinde nebo dokonce utíká z domova..
   Pokud jste prodělali pubertu u dítěte a přežili bez újmy, bude vám ta beauceronní připadat směšná. Ovšem nejste-li na rozpuk beauceronní osobnosti zcela připraveni, pak vám přeji pevné nervy a dostatek trpělivosti!
Nástup puberty u psa většinou každý majitel pozná. Úplně prvním znamením, že se puberta nezadržitelně blíží je období, kdy se stěně na procházkách přestává zdržovat v takové blízkosti jako dřív, ale začíná stále více a podrobněji prozkoumávat terén. Nastává totiž období (okolo 6měsíců stáři psa), které by se dalo nazvat jako "volání divočiny", kdy dochází k prvním útěkům. Způsobují je většinou pro psa zajímavější podměty než za ním funící páníček či se svou kamarádkou bavící se panička. A věřte, že při procházce takových podnětů potkáte opravdu velké množství.
Samotná puberta se projeví zhruba mezi 7-14měsíci především změnami v chování. Snad nejmarkantnějším projevem je nechuť se podřizovat autoritě. Váš doposud hodný, inteligentní a poslušný beauceronní dorostenec jakoby "zpitoměl" a vy najednou pro něj nejste ten nejdůležitější člověk na světě, jak tomu bylo dosud. Stoprocentní přivolání je tatam a v poslušnosti vymýšlí bosíče samé hlouposti - lehá si na záda, sedá nakřivo anebo zírá jen tak před sebe a vůbec vás nevnímá….
Dochází k fyziologickému růstu. Psí sameček začíná v tomto období upozorňovat na svou osobnost zvedáním nožičky na všechny vhodné a méně vhodné objekty. Neúnavně prověřuje očucháváním a olizováním pozůstatky jiných zástupců nejen psího rodu. Psí slečna začíná v průběhu tohoto období hárat. Sexuální přitažlivost obou pohlaví nabírá patřičné obrátky! Pozor, na nežádoucí nakrytí. I poprvé hárající fenka může zabřeznout!
Co má tedy dělat majitel psího puberťáka? Obrnit se trpělivostí a se psem zacházet při cvičení jako se štěňátkem, zkrátka donekonečna. Jste neústupní a poslušnost si získáváte svou důsledností. Druhá možnost je, se na cvičení poslušnosti v tomto období téměř vykašlat a psovi najít vhodný způsob pro vybití jeho energie, například procházkami a výlety, kdy se psem poznáváte nové prostředí a situace. Můžete prozkoumávat se psem stále těžší terén a zdolávat náročnější a delší trasy než doposud. Hrajte hry, třeba na přinášení rozličných předmětů. Pokud uvažujete o následném výcviku nedoporučuji užívat dřevěnou činku. Nevyžadujte při hře předpisový postup jako při cviku "aport", vůbec toto slovo raději ani nevyslovujte, ale nahraďte ho jiným, např. "dones", "ukaž" apod., aby nedošlo k chybnému nácviku tohoto povelu! Naopak používejte pro přinášení úplně jiné předměty, které jsou pro to vhodné - balonky, plast (pet. láhev), dřevěné klacíky popř. různé dostupné hračky pro psy, kterých je nyní nepřeberné množství.Mějte na paměti, že jde jen o hru. Ohledně tréninku vybírejte nyní raději místa prostá na rušivé podměty, aby jste zamezili odvedení pozornosti od vaší osoby.
Nezapomeňte však se svým psem navštěvovat i rušná místa, učte ho jezdit dopravními prostředky. Vždy však raději mějte psa pod kontrolou, čímž mám na mysli vodítko, třebaže různé délky. Nemám ráda flexi vodítka, ale pro toto období jsou dokonalá. Pes běhá, ale neuteče, když ho potřebujete dostat rychle k sobě, zkrátka navinete…
Výhoda tohoto spočívá v tom, že pokud pes neudělá nic nežádoucího, nemusíte ho kárat a trestat. Navíc vy zůstáváte klidní a díky tomu k Vám pes získává stále větší důvěru. Tak budujete pevný základ kvalitního vzájemného vztahu.


VI.DÍL
Co dělat když ...
SE CHCI STÁT SPRÁVNÝM PSOVODEM


Základem ideálního vztahu mezi psem a psovodem je důvěra psa, jako podřízeného člena smečky. Pes je vybaven pouze první signální soustavou tudíž se nemůže ve svém myšlení NIKDY dostat na úroveň člověka. Proto je to člověk, který se musí ze všech sil snažit o poznání a pochopení chování psa.
   Než tedy přistoupíte k samotné výchově, musíte mít alespoň základní teoretické znalosti, jak to funguje nebo fungovalo ve smečce. Ve smečce psovitých šelem totiž panuje přísná hierarchie. Na samém vrcholu je jedinec vůdčí, všem ostatním nadřazený, kterého musí všichni poslouchat a uznávat. Pokud tomu tak není, respekt si vynutí. Hned pod ním je jedinec jemu podřízený, ale ostatním členům nadřízený. Takto to postupuje až k úplně poslednímu jedinci smečky, kterému jsou všichni nadřazeni. Ten zůstává ve smečce i přestože je jeho postavení velmi težké, neboť na něj někdy nevyjde ani příděl krmiva a navíc slouží jako otloukánek. I takovéto postavení je pro něj však lepší než život bez smečky. Uvědom-me si však, že pořadí ve smečce však není neměnné! Uvnitř smečky probíhají neustálé boje o získání lepší pozice.
Proto pes žijící s lidmi se velmi rychle naučí někoho respektovat, uznávat, více či méně. Děti chápe jako mláďata ve smečce, hraje si s nimi, ale neposlouchá je, když nechce. Z toho vyplývá, že člověk, který psa vychovává, musí svou důsledností udržovat psa vždy v podřízené pozici.
Správná výchova psa je základním předpokladem pro úspěšný výcvik. Je jednodušší vychovávat štěně, ale pokud máme dospělého psa, není to ještě žádná tragédie. Při výchově i výcviku jsou nesmírně důležité trpělivost a důslednost, s těmi dosáhneme u psa čehokoliv. Pokud se rozhodneme, že např. pes nebude smět do bytu, tak ho tam prostě nepustíme. Pokud ho tam jednou pustíme, nemůžeme se divit, že tam příště půjde sám. Trpělivost je důležitá proto, že každému psovi trvá jinak dlouho, než se naučí určitá pravidla. Některému psovi stačí čtyři opakování, některý potřebuje dvacet. Je důležité se nenechat při výchově strhnout emocemi. Pokud máte špatnou náladu, tak raději trénink odložte.
Při výchově se u psa využívá jeho přirozených vlastností jimiž jsou hravost a žravost. "Škola hrou". Tento výrok platí i při výchově psa. Usměrněná hra je součástí vážné výcvikové práce. Dokáže vylepšit vztah mezi psovodem a psem.
Základem výchovy a výcviku je využití principu reflexního oblouku. Narodil se s ním každý pes, jen má každý jedinec trochu odlišnou délku reflexu (vedení). Například u přivolání se jedná v podstatě o to, že zvukový vjem (povel) je zaznamenán sluchovým centrem (zvuk vletí do uší), sluchové centrum předá signál do centrální nervové soustavy-CNS, kde je zpracován a vyhodnocen. Pokud je ke zvukovému signálu (povelu) přiřazen (ze zkušeností) nějaký podnět, CNS psa jej dle toho vyhodnotí a předá signál příslušnému centru. To vše trvá 1 - 3 sekundy!!!
Shrneme-li vše do základního nácvikového schéma, vzniknou nám 4 úkony:
POVEL-PAUZA-POMOC-ODMĚNA
Obecně řečeno: Dáte povel, počkáte zhruba jednu sekundu po vyslovení povelu (řeknete si v duchu jednadvacet) a potom upravíte psa do požadované polohy (pomocí vodítka, pamlsku, ruky apod.) Když je pes v žádoucí pozici, tak ho samozřejmě musíte pochválit, aby se vytvořila patřičná souvislost mezi povelem a požadovanou polohou (cvikem). Pokud tento sled dodržíte, brzy pes pochopí, co daný povel znamená.
Čas a délka cvičení se psem je též dána zpočátku způsobem života ve smečce. Psovitá šelma je totiž nejvíc aktivní v době podvečera a v ranních hodinách. V tuto dobu se smečka v přírodě vydává na lov a obstarává potravu. Naopak dopoledne, v poledne a v čase večera odpočívá.. Pes nejlépe vnímá dopoledne do 10 hodin a odpoledne v čase mezi 17.-21. hodinou. Naopak v době kolem poledne a odpoledne nejvíce času prospí. Proto je třeba zařadit výcvik mladého psa na hodiny jeho aktivity. Dospělého psa již můžete nejlépe však až po zvládnutí základního výcviku, trénovat v kterémkoli čase i v kterémkoli počasí.


VII.DÍL
Co dělat když ...
SI BEAUCERON DĚLÁ CO CHCE


V tomto díle Vám přiblížím nejčastější důsledky vzniklé nesprávnou výchovou a způsob, jak je možné je napravit. Vycházím přitom ze získaných zkušeností, které jsem měla možnost vyzkoušet při převýchově psů. Nejde však o univerzální návod!

NEPOSLUŠNOST : Váš pes neposlouchá, po odepnutí z vodítka ignoruje vaše povely a nechce se nechat následně ani odchytit? Příčinu tohoto problematického chování bychom měli vždy v první řadě hledat v minulosti psa. Pes, který    se nenaučí už jako štěně poslouchat svého pána, bývá většinou i v pozdějším období svého života velice svéhlavý. Správný postup spočívá v tom, že již v úplných začátcích nezačnete svého psa pronásledovat, ale naopak navodíte situaci tak, aby to byl právě pes, který vás bude hledat. Stačí zprvu jen zřetelně vyslovit jeho jméno a změnit směr postupu. Štěně znejistí a snaží se vás dohonit. Psa jakmile zareaguje na zavolání a přibližuje se k vám, hlasitě povzbuzujte pejska a jeho pozornost udržujte hračkou nebo pamlskem a pomalu ustupujte dozadu, někdy se můžete dokonce rozeběhnout úplně opačným směrem. Tak se pro psa přivolání stane příjemnou hrou. Nikdy netrestejte psa, že došel pomalu. Vyvarujte se spojitosti přivolání x omezení pohybu tím, že nepřipínáte psa na vodítko po každém přivolání. Naopak po příchodu psa ho pěkně pochvalte a pohrajte si s ním nebo ho odměňte pamlskem. Když se pes na tuto chvíli bude těšit, začne přicházet na přivolání stále rychleji.

SKÁKÁNÍ NA ČLOVĚKA : Tento problém má asi mnoho majitelů psů. Je určitě rozdíl, když Vás vítá malý bišonek, než když za dveřmi čeká 50kilogramový beauceronů plný síly a energie.
   Proč pes skáče? Ve smečce totiž čekají štěňata v noře na svou psí mámu, až jim donese potravu. Psí máma nosí potravu v žaludku a aby ji hladová štěňat co nejdříve dostala začnou matce hned po jejím příchodu olizovat koutky. Tím jí stimulují k vydávení přetrávené potravy. Z toho důvodu se pes po vašem příchodu snaží dostat do oblasti Vašeho obličeje. Jedná se o přirozený projev psa a jeho odnaučení či potlačení vyžaduje notnou dávku rozvahy a důslednosti! Důležité je se předem rozhodnout, zda vás pes bude moci vítat skákáním nebo vůbec ne. Pokud psa jednou za vítání potrestáte a podruhé ho přivítáte stejně bouřlivě jako on, bude velice zmaten a můžete tak narušit Váš harmonický vztah. Nezapomeňte, že vy jste pán smečky a tohle by jste si od člena smečky neměli nechat líbit. Pokud ano, stanete se členem smečky. Tak bohužel zní psí zákon, který nemá nic společného s tím lidským.
. Jednou z možností je se po příchodu k psovi ihned sklonit a přivítat se s ním na úrovni jeho hlavy. Nejlépe v poloze "na čtyřech" Vezmete tak psovi důvod skákat. Ovšem pokud jste právě oblečeni ve svátečním dopadnete velmi obdobně jako kdyby vás pes poskákal. Daleko lepší je způsob usměrnění psa povelem, ve kterém zůstane, až do jeho odvolání. To však vyžaduje alespoň základní poslušnost psa. Je totiž nemožné učit psa, aby si sednul a počkal např. než si sundáte kabát, když za normálních situací v klidu nezvládne ani klasické dlouhodobé odložení "Zůstaň". Proto asi bude jednodušší, když psa naučíte pouze neskákat.
. Nejjefektivnější je v tomto případě asi metoda dítěte a horké plotny. Dítěti můžete horem dolem vykládat, jak ta plotna je horká, ale dokud si to samo nezkusí, tak to nebude vědět zcela přesně. Když se spálí, bude si to pamatovat! Pokud na Vás pes skočí a Vy mu vhodně nastavíte koleno tak, aby se uhodil někam do hrudníku, určitě si to příště bude pamatovat.. Pokud vám na to stačí síla, můžete při výskoku psa chytnout za obojek nebo kůži na krku a cuknout prudce směrem dolů či do strany tak, aby to pro psa nebylo moc příjemné a pamatoval si to. Zde je nutné se opravdu při každém dalším výskoku zachovat stejně nekompromisně. Vše spojte s jednoslovným povelem, který zvolíte (např. nesmíš, neskákej, klid apod. Nezapomeňte vyslovit nejprve povel a pak teprve použijte koleno. Pokud po vyslovení povelu pes akci přeruší, nezapomeňte ho řádně pochválit (tím mu dáváte najevo, že něco udělal dobře). Pochval by samozřejmě mělo být více než kárání! Tento způsob výchovy se může zdát někomu hrubý, ale vězte, že ve smečce otravuje-li podřízený psa nadřízeného, dostane dozajista nekompromisní kousanec a to takový, že už to podruhé raději nezkouší. Něco takového musíte navodit i při tomto cviku. Snažte se však používat hlavně obojek, nikdy psa nekopejte!

Další nepříjemnou variantou je skákání na cizí lidi. Předpokládejme, že jde o přátelský pozdrav od vašeho psa a ne o napadení vetřelce! Uvědomte si že tímto se mohou stát i vážná zranění. V Může to způsobit nedozírné následky nejen fyzické, ale i psychické (hlavně u dětí). I v tomto případě je nutné psovi vysvětlit, že skákání je věc zakázaná a vždy za ni bude následovat trest!
.
TAHÁNÍ NA VODÍTKU : O tomto problému slýchám od majitelů beauceronů docela často. Možná je to tím, že připoutáním na vodítko omezíte nejen pohyb, ale i samostatnost vašeho psa. Beauceron není ovce a to vám dává najevo třeba zrovna přetahováním se o vodítko. Nejde o neodstranitelný problém. Pokud pes již tahá je nutné ho přimět, aby tak nečinil.
Když jsem si pořídila svou první beauceronku měla jsem stejný problém. Byla půlroční a moc temperamentní. Dělalo jí problémy se přizpůsobit rytmu mé chůze. Využila jsem tedy opačné metody. Fingovalo, když jsem ji nejprve unavila. Vhodný je aport, u dospělého psa pokud je aportér klidně použít těžkého předmětu, např. pneumatiky. Pokud pes neaportuje pořiďte mu postroj, delší nejlépe odpružené vodítko (pro vaše pohodlí bederní pás) a naučte ho tahat. Caniscros je disciplína pro nabitého beaucerona jako stvořená. Pokud jste pro psa malým břemenem, můžete využít zátěže (pozor na přetěžování kostry u mladých a nedospělých psů!!!) zde se též hodí pneumatika. Zátěž je v tomto případě důležitá, protože musíte vy utahat psa a ne on vás! No a vydejte se na procházku. Pes půjde před vámi, bude mít pocit důležitosti a přitom bude vámi ovládán, protože vy určujete trasu cesty. Používáte povely "vpřed", "stůj", "doprava" , "vlevo" apod. Když na psu uvidíte známky únavy, je to právě vhodný čas na trénink chůze u nohy. Pes si tak rád u nohy odpočine před dalším zapřažením. Tento způsob se mi osvědčil a jeví se příjemný pro obě strany. Pokud máte dostatečnou fyzickou zdatnost, můžete beaucerona unavit jízdou vedle kola (u nezvládnutých psů se vyvarujte zapřažení, kolo není pro psa břemenem a mohlo by snadno dojít k nehodě.) Volte měkčí terén, dlouhodobý běh po asfaltu je nevhodný. Počítejte s tím, že najedete okolo 10km než bude pes patřičně unaven. Následný postup pro nácvik chůze u nohy můžete zkusit obdobně jako u štěněte a nebo klasickou ovčáčkářskou metodou, kdy rychlost psa usměrňujete přesvědčivým trhnutím vodítka. Na trhu je nyní i ohlávka na psy, která se dá též využít. Doporučuji v kombinaci se zápřahem (tzv. pomocné vodítko k usměrnění pohybu psa). Použití ostnatého obojku si nechte až pro případ nouze. Silnějším podnětem je pak již jen elektrický obojek, pro beaucerona dle mého nevhodný. Jeho použítí beru jako selhání ze strany psovoda.
Když si pořídíte štěně beaucerona brzy pochopíte, že pokud má motivaci následuje vás samo a zcela dobrovolně. Této skutečnosti můžete využít i pro tento cvik. Zkrátka ho naučíte chodit vedle vaší nohy třeba tím, že právě na tomto místě    bude přicházet pochvala a odměna. Docílíte toho tím, že po přivolání štěněti ukážete pamlsek (a moooc dobrý) nebo jeho nejoblíbenější hračku. Než mu ji dáte, vyslovíte povel "k noze" a uděláte několik kroků ve směru trasy tak, aby ruka s pamlskem či hračkou byla držena v úrovni očí psa, aby nedocházelo ke skákání. Ruka musí být těsně sevřená, aby vám pes předčasně odměnu neukradl a neodeběhl s ní dřív než po ukončení cviku. To musí přijít v pravý okamžik, když stěně zaujalo danou pozici u nohy a ještě má o odměnu patřičný zájem. Pochvalte psa a dejte mu volno. V pokročilejším stadiu se vyplatí spojit ukončení tohoto cviku s povelem sedni. Zabráníte tak předčasnému vybíhání psa po pochvale. Když vás váš beauceron následuje u nohy bez větších problémů, můžete začít s připnutím vodítka. To nechte nejprve volně viset (nejlépe ručka, aby si pes vodítko nepřišlapoval, může to pochopit jako pokárání). Pokud na tuto změnu pes nijak nereaguje, můžete chytit konec vodítka a postupovat stále stejným způsobem. Pro zpestření můžete zařadit slalom mezi stromy, kdy se pes zdokonalí v odhadu změny směru a tempa vaší chůze, která by určitě neměla být nepřiměřeně pomalá (výjimkou cvik pomalá chůze)
Výsledkem je, že váš pes jde na prověšeném vodítku u levé nohy tak, že jeho pravé rameno je stále na úrovni vašich nohou. Pes se automaticky přizpůsobuje tempu pohybu (normální chůze, pomalá chůze, poklus). Následně pak můžete provádět obraty za chůze i v klidu. Při zastavení si pes automaticky sedá k noze, po každém obratu v klidu rovněž. Pokud se divíte, že popisuji postup úplně opačný, pak vězte, že beauceron je pes opravdu vyjímečný!

ŠTVANÍ ZVĚŘE : U beaucerona se může projevit sklon k honění zvěře v období puberty, kdy se pes začíná osamostatňovat. Pokud nedáte psovi zajímavým programem při vycházkách šanci se nudit, honit zvěř ho nenapadne.    Beauceron dělá vše naplno a tak když zaměří zvěř, zároveň ohluchne k psovodovým povelům. Když se pak po růžně dlouhé době k vám vrací (mnohdy projevuje radost z dobře provedeného úkonu), není dobré ho klasicky trestat. To by k vám později nemusel přijít už vůbec! Můžete však použít cviky poslušnosti, nejlépe plazení, či cvik, který nemá zrovna váš pes v oblibě (tím nemyslím aport či vysílačku). Všechny cviky provádět s důsledností a bez pochvaly. Pochvalou či lichotivým tónem hlasu, by jste zrušili účinek trestu. Pokud jste při návratu psa "z lovu" v blízkosti domova, odveďte ho beze slov na místo a tam ho ponechejte bez povšimnutí co možná nejdelší dobu (většinou selže psovodova psychika, ale vyplatí se vydržet). Vyzvedněte ho pak na řízenou činnost a opět zavřít. Když pak už pes plní vše bez protestů, vraťte se zpět k normálnímu režimu, na který jste zvyklí.
Samotné odstranění problému je těžké a to myslím doslova. Když necháte psa na dlouhém vodítku a on vyrazí, rázné trhnutí při natažení vodítka může psa od této aktivity odradit. Věřte, že pokud nemáte patřičný fyzický fond, odradí to dříve vás, neboť vám za psem vyletí ruka i s ramenem. Navíc beauceron patří mezi inteligentní plemena a pozná, kdy má vodítko a kdy ne, takže vás snadno přivede v omyl, že už je problém odstraněn a po odepnutí vodítka zjistíte nelichotivou skutečnost. Ani elektrika není ideální a protože jsem jejím odpůrcem, nedoporučuji ji.
Na závěr mohu dodat jen, že se určitě vyplatí při vypuštění psa preventivní nasazení náhubku, z důvodu bezpečnosti, aby se v případě útěku aspoň předešlo nechtěným situacím (zranění lidí, stržení zvěře, popř.usnadnění odchytu cizí osobou). Pokud je Váš pes však již lovec, voďte ho v terénu, kde se vyskytuje zvěř pouze na vodítku!



Jana Šimáková