::: Něco málo o nás :::


      Začalo to všechno přestěhováním do nového domu, kdy jsme si s partnerem nedokázali představit zahradu bez psa, který by ji ohlídal.
      Naše požadavky byly jasné. Chtěli jsme psa velkého, odolného s kvalitní, ale na údržbu nenáročnou srstí. Díky našemu životnímu stylu byl nezbytný temperament a samostatnost, přitom však dobrá ovladatelnost, a všestranná využitelnost. Neméně podstatná byla i barva zvířete. Bílá se do našich podmínek nehodí!
      Vycházeli jsme z předchozích zkušeností. Já měla dva německé ovčáky a manžel stále veselého, neúnavného briarda-francouzského ovčáka. NO jsme i přes jeho všechny klady zamítli, protože vybrat si z té škály rozličných typů a povah je v současné době docela umění. A protože ani jeden z nás nejsme z těch, kteří by dokázali prodat psa, jen protože jsme neměli šťastnou ruku při výběru, měl briard tudíž více šancí. Nakonec také neuspěl z důvodu jeho dlouhé srsti, která vyžaduje péči a čas.
      Zvítězil tedy kompromis, plemeno které má původ stejný s briardem, pes všestranný, černý s krátkou hustou srstí. Takový přechod mezi dobrmanem a rotwailerem. Byl jím beauceron, beaucký ovčák.
      Tak k nám přišla Daisy-představitelka tohoto plemene. Na výběr toho tehdy moc nebylo a tak nám ani nevadilo, že je už půlroční. Naučila nás mnoho, hlavně při výchově přemýšlet. Navíc si vždy hned několikrát ověřila, jestli umíme být důslední. Okouzlila nás natolik, že jsme si po dvou letech pořídili ještě psa. Byl též půlroční a tak výchova probíhala obdobně jako u feny. Na rozdíl od ní, která byla k nám více přítulná, si byl hned od počátku vědom svých povinností. A přestože se k němu Daisy chovala jak pravá manželka - semetrika, byl by za ní dýchal.
      Naši psi nás neustále překvapují svou inteligencí a logikou. Můžeme potvrdit, že jde skutečně o universálně použitelné plemeno-hlídají dům a zahradu, doprovázejí nás na cestách i do zahraničí a jsou milými společníky. Zároveň s nimi máme složeno několik zkoušek a doufám, že ve výcviku budeme i nadále pokračovat. Předností při výcviku je jejich perfektní-téměř sloní paměť, kdy není potřeba neustálého opakování naučených cviků. Nejdůležitější kromě vzájemného kontaktu je správné vysvětlení toho co po nich opravdu člověk chce, nezapomenout za dobré provedení patřičně pochválit a člověk má téměř vyhráno. Když ještě dokážete beaucerona pro danou činnost nadchnout, máte vyhráno úplně!
      Netrávím na cvičišti mnoho hodin, naopak naše návštěvy jsou opravdu jen příležitostné. Výchově i výcviku se tudíž věnuji převážně doma, kdy cvičím třeba i v kuchyni, při procházkách v lese i ve městě, nebo na návštěvě u známých či v práci. Pes by měl reagovat na povely kdykoliv, nejen na oploceném cvičišti. Upřednostňuji výcvik formou hry - mám své psy pro radost! Chodíme spolu do přírody, pěšky i na kole, v zimě perfektně tahají. Milují vodu a tak, když počasí dovolí, plaveme. V noci jsme chodili hlídat, a mohu potvrdit, že beauceron se neplete-zasáhne když je potřeba, nikdy ne zbytečně!
      Naši beauceroni nám přináší spoustu příjemných chvil, legrace a stali se součástí našeho života. Navíc nám ještě dokázali, jak je příroda mocná a dokonalá, odchovali spolu štěňátka. Pes byl k feně stále velmi něžný, ale ta ho nepustila podívat se na miminka dříve než otevřela očka. Hrát si s nimi začal až po měsíci, kdy jim předtím dosti razantně vysvětlil zásady chování. Jeho jednání bylo pro nás ponaučením. Je lepší později dovolit, než následně zakazovat dovolené!
      Štěňátka rostla jako z vody a my se ani nenadáli a už se rozutekla po světě k novým páníčkům. A tak máme díky pesanům perfektní nové přátele. Myslím si, že kdo pozná toto plemeno tak, jak jsme ho měli možnost poznat my, může říci jedině: "jednou beauceron-navždy beauceron!"

      Po několika letech jsme se s manželem rozhodli ještě pro australskou kelpii, opět se jednalo o kompromis. Nemohlo to dopadnout jinak! Kelpie je totiž takový malý beauceron, který má rychlé nohy a velké srdíčko. Vnesla do našeho klidného života trochu vzrušení.
      A protože čas kvapem letí, pořídili jsme si ještě jednu beauceronku-pokračovatelku, fenu Mayu. Po základní výchově, v rámci které již jako 3měsíční absolvovala soustředění v Beskydech, se v září 2004 po příchodu syna Danyho, přestěhovala k mým rodičům, kde zastává funkci společnice spolu s 10letou NO Hess.
      Až Danýsek odroste, budeme muset opět doplnit stav beauceronů na našem dvoře, čas kvapem letí a proto je potřeba uvažovat o nástupci nejen na chov, ale především na výcvik….

      Bez Mayi začal být náš dvůr moc uspořádaný, Kelpína už nedováděla a neničila tolik co při přítomnosti druhého mladého psa. Díky zapůjčení chovné feny francouzského původu od manželů Vernerových, jsme si u nás odchovali vlastní fenečku, která se narodila jako jediná z vrhu po francouzském psu Ouker Bleu de la Horde du Bois Perdu (http://www.maletras.com/pages_beauceron/gal-photos.html). Dala jsem jí jméno Celine a nyní se těšíme z toho jak roste. Je to taková malá a roztomilá "bleška".

      Píše se rok 2006. Daisynka se raduje ze života a skotačí jak za mlada, i přestože letos oslaví 9 narozeniny. Eastwod se zotavuje z vážného následku zánětu vnitřního zvukovodu, který ho postihl začátkem roku, ale jeho stav se již výrazně zlepšil, takže svých 7let doufám prožije v plné síle a kondici! Z naší Celine je správná puberťačka a skoro 3letou Kelpínu už terorizuje sama a libuje si být neustále v pohybu. Neposedí, nepoleží. Označení "bleška" je opravdu i v tuto dobu výstižné. Zatím si užívá dětství, aktivního výcviku se s ní prozatím neúčastním. Jediná Maya nás v letošním roce prezentovala na výstavě v Trenčíně, kdy i po strastiplné cestě obdržela titul CACIB.
      Aby změn v naší Lhotecké linii nebylo málo, přivezli jsme si koncem ledna 5letou fenu BC *Sarah du Domaine des Seigneurs de la Bergerie, byla tu na výchově téměř před třemi lety a opravdu si vše pamatuje, jako by ty roky mezi vůbec nebyly. U svého bývalého majitele, našeho kamaráda Radka Koláčka (http://www.sweb.cz/kolacekr/), který ji importoval z Francie měla dvakrát štěňátka a protože se všechna opravdu vydařila a Saša je prý velmi dobrá mamina, budeme ji nadále využívat v chovu.
S posledním dnem tohoto roku se s námi navždy rozloučil náš Eastwod, kterému jsme věnovali naši vzpomínku.
      V roce 2007 jsme odchovali první vrh kelpií, ve kterém se narodila první různobarevná štěňátka a tak obohatila naše české kelpínky o další barvy a to fawn (plavou) a modrou. Několik našich psů bylo poskytnuto na natáčení. Psala jsem o našich plemenech do časopisů. V tomto roce složil syn Mayin Dipsy z Lhotecké linie zkoušku slepeckého psa a byl předán svému majiteli. Beata z Lhotecké linie, dcera Daisy, složila ZVV2. Přes půl roku jsme se stali opatrovníky beaucerona Celte de Lusan, s kterým jsem úspěšně absolvovala několik výstav. Na podzim přibyl další pes Quick z Koláčkova ranče, kterého jsem připravila na bonitaci a začala ho prezentovat na výstavách. Uspěli jsme s našimi beaucerony u francouzských rozhodčí! Braya se stala klubovou vítězkou!
      Rok 2008, odchováno 12 bosíčků (Sarah x Quick) a 7 kelpií, tentokráte ve 4barvách (Braya x Jumper). Na výstavách se naši psi byli vidět převážně na předních pozicích a to i u zahraničních rozhodčí. Maya 3x po sobě vyhrála třídu vítězů na klubových výstavách a stala se letos opět klubovou vítězkou! I naše odchovy sklízí výstavní úspěchy, např. harlekýn Czech obdržel titul klubový vítěz a vítěz speciální výstavy. Stále máme v opatrovnictví Quicka, kterého s úspěchy prezentuji na zahraničních výstavách, několikrát byl předveden v závěrečných soutěžích na MVP, neboť získal titul BOB. Naše smečka se rozrostla o harlekýnku Bugi.
Současné stránky naší CHS jsou funkční díky výrazné pomoci Jarušky Maškové a aktualizaci provádí pravidelně můj manžel Pavel. Oběma tímto velmi děkuji.